Ochrana proti opaření ve sanitárních prostorách: Normy, povinnosti a řešení

Nebezpečí spojená s horkou vodou jsou často podceňována, přestože již relativně nízké teploty mohou způsobit poranění pokožky. Velmi vysoké teploty mohou u zranitelných osob zapříčinit vážná opaření, v extrémních případech se smrtelnými následky. Právě ve školách, školkách, pečovatelských domech nebo klinikách je pro zabránění nehod rozhodující spolehlivá ochrana proti opaření. K tomu se vyjadřuje norma ČSN 806-2, kapitola 9.3.2. Přestože mají normy pouze doporučující funkci, jelikož se jedná o zvláštní úmluvy, patří ochrana před opařeními v těchto objektech v každém případě k povinnostem bezpečnosti provozu provozovatelů. V tomto příspěvku získáte přehled o tom, jaká existují nejdůležitější fakta a technické či právní předpisy v oblasti ochrany proti opaření ve veřejných prostorách.

Proč je ochrana proti opaření tak důležitá?

Horká voda o teplotě 60 °C je v rozvodech pitné vody nezbytná, aby se zabránilo nadměrnému rozmnožování Legionelly a zachovala kvalita pitné vody - zároveň jsou však vysoké teploty spojeny s závažnými riziky. Kromě bezprostředního opaření a poškození kůže může dojít při kontaktu s horkou vodou také k sekundárním zraněním - například pádům následkem únikové reakce. Především při sprchování se to často stává. Ochrana proti opaření, např. pomocí termostatických armatur nebo směšovacích baterií s omezovačem teploty chrání před těmito riziky.

Nejdůležitější normy týkající se ochrany proti opaření

Následující normy a technická pravidla se týkají tématu opaření:

• DIN EN 806-2 (technická pravidla pro rozvody pitné vody – část 2: Plánování, kapitola 9.3.2) předepisuje, že zařízení pro ohřátou pitnou vodu mají být koncipována tak,„aby bylo riziko opaření malé.“
• Norma dále popisuje:„Na odběrných místech s mimořádnou kontrolou teploty vytékající vody, jakou jsou nemocnice, školy, domovy důchodců atd. by měly být použity kvůli zamezení rizika opaření termostatické směšovací ventily nebo baterie s omezení horní teploty. Doporučuje se nejvyšší teplota 43 °C. Ve sprchách např. školek a ve speciálních oblastech pečovatelských domů by mělo být zajištěno, že teplota nemůže překročit hodnotu 38 °C.“

Další zmínky ochrany proti opaření jsou v

• DVGW W551 kapitola 5.5.1: „Měly by se používat pouze odběrné armatury se samostatným jištěním a, kde je to vyžadováno, včetně ochrany proti opaření.“
• A v DIN 1988-200 („Technická pravidla pro pracoviště“ ASR A 4.1 Sanitární prostory“):„Je dovoleno používat pouze odběrné armatury se samostatným jištěním a, kde je to vyžadováno, včetně ochrany proti opaření.“

U všech pravidel je kladen hlavní důraz na minimalizaci rizika. Výrazy jako „měly by“, „je doporučováno“, „kde je požadováno“ atd. svědčí o normativním nikoliv nuceném charakteru technických předpisů. Sbírky pravidel také nepředepisují specifická opatření k zajištění ochrany proti opaření. Zda je ho dosaženo konstrukčními změnami (termostaty nebo mechanické omezovače teploty) nebo jinými bezpečnostními opatřeními (uzavřené sanitární prostory, dohled odborného personálu nebo ošetřovatelů), není předepsáno.

Ochrana proti opaření jako součást povinnosti zajištění bezpečnosti provozu

Přestože mají uvedené normy pouze doporučující charakter, platí pro provozovatele rozvodů pitné vody a sanitárních prostorů ve veřejných zařízeních zpravidla povinnost zajištění bezpečnosti provozu. Povinnost zajištění bezpečnosti provozu je hlavní součástí německého civilního práva a předepisuje, že zdroje nebezpečí, které mohou vycházet z předmětu nebo oblasti, musí být pokud možno zajištěny tak, aby jimi nemohlo dojít k poškození třetích osob. Pokud provozovatelé tuto povinnost nedodrží a vzniknou škody, platí povinnost náhrady škod. Pro provozovatele rozvodů pitné vody resp. sanitárních prostorů to znamená také, že musí zavést vhodná opatření, aby zabránili poškození osob horkou vodou. 

Povinnosti pro plánovače a provozovatele rozvodů pitné vody

Podle předpisů pro smlouvy o dílo musí odborní plánovači a instalatérské podniky naplánovat a vytvořit rozvod pitné vody tak, aby byl bez závad a jeho provoz byl bezpečný. Příslušné povinnosti plánovačů jsou uvedeny v souvislosti s předpisy pro plánování v VDI 6023, 4.2. a DIN 1988-200, číslice 8.3. Pokud nebyla ve smlouvě výslovně dohodnuta žádná konkrétní vlastnost rozvodu, musí být rozvod jednoduše vhodný k používání uvedenému ve smlouvě nebo pro běžný účel používání a splňovat „všeobecná uznávaná technická pravidla“. Krátce řečeno: Pokud nejsou ve smlouvě - například na seznam plnění nebo popisu stavby - uvedeny konkrétní požadavky ochrany proti opaření, je nutné ho zabudovat pouze tehdy, pokud je předepsaný zákonem, nařízeními nebo uznávanými technickými předpisy. Proto je pro provozovatele, plánovače a řemeslníky rozhodující vědět, zda a v jakém rozsahu stanovují technická pravidla požadavky ohledně ochrany proti opaření.

Pokud je plánované zařízení využíváno osobami, které se neumí sami bránit rizikům horké vody, musí plánovači v každém případy upozornit zadavatele resp. pozdějšího provozovatele na ochranu proti opaření a doporučit konstrukčně-technická resp. provozně-technická opatření. Jakým způsobem pak je ochrana proti opaření jako součást povinnosti zajištění bezpečnosti provozu ve výsledku zrealizována, zůstává věcí provozovatele zařízení. Doporučujeme dokumentovat výsledek porady mezi plánovačem a provozovatelem, aby bylo možné v případě nároků na náhradu škody prokázáno, že odborný plánovač podal nezbytné vysvětlení ohledně ochrany proti opaření.

Odborné kontroly vody přes ochranu proti opaření

Při kontrolách ohledně přítomnosti Legionelly spec. nemá být odebírán vzorek smíšené vody. Protože v případě nálezu nebude možné jednoznačně přiřadit výsledky teplé nebo studené vodě. Jisté však je, že: Za mechanickou nebo termostatickou ochranou proti opaření je ve výtoku vždy smíšená voda, a sice nezávisle na tom, zda je použita ochrana proti opaření jako samostatný konstrukční díl (termostat s rohovým ventilem) nebo je zabudována do sanitární armatury. Tato ochrana proti opaření proto musí být kvůli odborné kontrole uvedena mimo provoz. Tyto montážní činnosti však nelze z časových důvodů a důvodů ručení po žádném odběrateli vzorků požadovat - navíc je k tomu většinou potřeba speciální nástroj specifický podle výrobce. Proto by měl být vždy před ochranou proti opaření ve směru toku přimontován ventil na odběr vzorků.

Závěr: Ochrana proti opaření je povinná – ještě však chybí jednotné předpisy

V technických pravidlech jsou pro definované typy budov a určité skupiny uživatelů jednoznačně požadovány opatření pro zabránění opaření. Jaká opatření mají být na ochranu proti opaření konkrétně zavedena, ovšem stanoveno není. Velká část pravidel má navíc normativní, tzn. doporučující funkci. Jednotná pravidla existují pouze v několika málo spolkových zemích a pro vybraná zařízení. Zákonnou povinností pro všechny provozovatele však je povinnost zajištění bezpečnosti provozu, kam také spadá zajištění sanitárních zařízení a rozvodů pitné vody v budovách. Jeho součástí je ochrana proti opaření. Výhodné a doporučované je zavedení konstrukčně-technických bezpečnostních opatření především v oblastech, které používají zranitelné osoby. Optimální jsou např. termostaticky regulované armatury s mechanickým omezením maximální teploty výtoku. Usnadňuje to práci ošetřujícímu personálu a efektivně snižuje nebezpečí úrazu. SCHELL nabízí četné produkty, které jsou vybaveny spolehlivou ochranou proti opaření a jsou přizpůsobeny speciálním požadavkům citlivých skupiny osob, jakými jsou děti, senioři a osoby vyžadující zvýšenou péči.