Pravidla hygieny pitné vody: Historický přehled

Pitná voda je naší nejdůležitější potravinou. Pokud se v pitné vodě nachází choroboplodné látky jako jsou legionelly, může to přinést vážná zdravotní rizika. Aby se tomu zabránilo, je dnes kvalita pitné vody v budovách přísně kontrolována. Do dnešní situace to však byla dlouhá cesta. V následujícím blogovém příspěvku vám poskytneme přehled milníků v oblasti pravidel hygieny pitné vody od 70tých let minulého století do současnosti.

DVGW připravil cestu pro prevenci rozmnožení legionelly

Legionella představuje ve srovnání s pseudomonas aeruginosa (srov. DVGW W 551-4, objevena kolem roku 1882) poměrně nový problém: K prvnímu známému rozšíření legionelly došlo v roce 1976 v USA, prokazatelný výskyt legionelly až od roku 1977. Pak to trvalo ještě několik let, než byly prozkoumány příčiny. Přitom bylo zjištěno, že velké rozšíření legionelly souvisí s vodovodními systémy, načež byla vypracována konkrétní doporučení postupu. Byl to spolek DVGW, jehož dnešní renomé je spojeno s vytvořením pravidel pro zachování hygieny pitné vody v budovách. První pravidla byla vydána v roce 1993 s označením DVGW W 551. Pravidla se tehdy týkala novostaveb a byla v roce 1996 rozšířena o DVGW W 552 pro rekonstrukce. V dubnu 2004 pak byly obě sbírky spojeny do jedné a od té doby platí jako DVGW W 551, vydání 04/2024, až do dnes. V současné době prochází úpravou.

Před 25 lety: Sbírka VDI 6023 vchází v platnost

Na základě iniciativy a podpory Spolkového úřadu pro životní prostředí (UBA) zveřejnil VDI v prosinci 1999 první výtisk VDI 6023 s názvem „Hygienické plánování, realizace, provoz a údržba rozvodů pitné vody“. Mezi tehdejšími autory byli známí hygienici a odborníci. Směrnice VDI 6023 se již delší dobu používá jako doplněk standardních postupů v rámci hygieny pitné vody, přestože nechce a ani nemůže při plánování a instalaci rozvodů pitné vody nahradit pravidla DIN. Ale shrnuje hlavní hygienické aspekty, které ve sbírkách DIN 806 a DIN 1988 nebo DIN 1717 nejsou vysvětlovány tak do hloubky. Dále se jednalo o první sbírku pravidel, podle které měla být provedena úplná výměna vody u všech odběrných míst nejpozději po 72 hodinách. Tato hlavní směrnice platí do dnes. Provozovatelé mohou vykonávat požadovanou výměnu vody buď manuálně nebo automatizovaně, např. pomocí velmi efektivních systémů pro hospodaření s vodou.

První právní důsledky v roce 2003 : Monitorování kvality pitné vody v budovách

Když Dr. Peter Arens zveřejnil jako odborník na hygienu u společnosti SCHELL v roce 2002 v IKZ první odborný článek „Hygiene Aspekte bei Konzeption und Betrieb von Trinkwasser-Installationen (Hygienické aspekty při koncipování a provozu rozvodů pitné vody), díl 1: Beeinträchtigungen der Trinkwasserhygiene (ohrožení hygieny pitné vody)“ a „díl 2: Beispiele aus der Praxis (příklady z praxe)“, neplatily pro provozovatele rozvodů pitné vody žádné povinnosti testování v budovách. Od té doby se branže v mnohých věcech přiučila. Výchozím bodem byl předpis pro pitnou vodu TrinkwV 2001, který vešel v platnost v Německu v roce 2003. Poprvé byla zavedena také povinnost testování na odběrných místech rozvodů pitné vody. Nyní již například provozovatelé museli provádět kontroly buď z důvodu určité události nebo na základě vyžádání úřadů. A hygienické úřady byly pověřeny namátkově testovat pitnou vodu „ohledně přítomnosti legionelly v centrálních ohřívacích zařízeních domácího rozvodu..., ve kterých se upravuje voda pro veřejnost....,“ např. ve školách, školkách, nemocnicích, pohostinství a dalších společenských zařízeních. Na základě postupně získávaných poznatků ohledně zachování kvality vody v budovách se neustále vyvíjeli následující zákony o pitné vodě, stejně jako technická řešení dodávaná průmyslem. A poprvé se díky TrinkwV (předpisech pro pitnou vodu) začala vztahovat povinnost dodržování a zachování vysoké kvality vody v každém odběrném místě také na provozovatele, developery a řemeslníky.

Další milník: Porada s odborníky v roce 2004 v Bonnu

Další podstatný milník hygieny pitné vody v budovách je možné datovat přesně. Byl to 31.3.2004, kdy Prof. Dr. Dr. med. Martin Exner pozval k poradě odborníků do univerzitní kliniky v Bonnu. Zde byly označeny „domovní rozvody, ve kterých se upravuje voda pro veřejnost, jako potenciální zdroj infekcí“. Prof. Dr. med. Exner zde uvedl: „Je jisté, že proaktivní strategie je ve srovnání s reaktivní strategií jediná správná cesta.“ Výsledky této porady byly zveřejněny v roce 2006 ve Spolkovém zdravotnickém listu (V. 49, str. 681-686). Tento den představoval začátek resp. potvrzení pro mnoho technických řešení nabízených průmyslem.

(Německý) předpis pro pitnou vodu 2011: Legionelly jako veličina pro předpisy

V roce 2011 byla v TrinkwV, § 14, odst. 3, poprvé zavedena povinnost provozovatele rozvodu vody provádět pravidelné kontroly přítomnosti legionelly a zaveden pojem „analýza ohrožení“. Analýza se týká přezkoušení, „zda jsou dodržovány alespoň obecně uznávaná pravidla techniky.“ Analýza ohrožení, od roku 2023 nazývaná jako odhad rizik, umožňuje kriticky testovat aktuální stav techniky rozvodu a vede částečně k novému ohodnocení dosavadní praxe rozvodů.

7 milníků v historii hygieny pitné vody

• 1993: DVGW zveřejňuje první soubor pravidel pro zachování hygieny pitné vody v novostavbách (DVGW W 551)
• 1996: Je zveřejněný DVGW W 552 pro rekonstrukce budov
• 1999: Je zveřejněna směrnice VDI 6023 „Hygienické plánování, realizace, provoz a údržba rozvodů pitné vody“
• 2003: Začíná platit TrinkwV 2001 (předpis pro pitnou vodu)
• 2004: Porada odborníků na univerzitní klinice v Bonnu s iniciátorem Prof. Dr. Dr. med. Martinem Exnerem
• 2006: Výsledky porady odborníků jsou zveřejněny ve Spolkovém zdravotnickém listu
• 2011: Povinnost kontrol přítomnosti legionelly je poprvé stanovena v předpisech pro pitnou vodu