Mehrfamilienhaus – Trinkwassererwärmer als Gefahrenquelle für Legionellen

Neplatí-li povinnost kontroly = nehrozí rozšíření Legionelly? Zdroj nebezpečí u decentrálních ohřívačů pitné vody v obytných budovách

Decentrální ohřívače pitné vody se používají v obytných budovách jak pro samostatné jednotky, tak i pro hromadné zásobování. Existují jako průtokové a zásobníkové systémy. Pro mnoho pronajímatelů a bytových společností představují atraktivní řešení, protože nepodléhají povinnosti kontrol přítomnosti Legionelly dle § 31 německého předpisu pro pitnou vodu. Ovšem skutečně jsou tyto systémy tak bezpečné před rozmnožením Legionelly, jak to provozovatelé předpokládají z důvodu normativních požadavků a chybějící kontrolní povinnost?

Rozdíly v kontrolní povinnosti ohřívačů pitné vody

Legionelly jsou bakterie ve tvaru tyčinek, které jsou běžně přítomné v pitné vodě v malém množství, ovšem ve velké koncentraci mohou způsobit vážná onemocnění, jako je atypický zápal plic (legionelóza). Při teplotách mezi 30 a 45 °C jsou v rozvodech pitné vody ideální podmínky pro rozmnožování. Aby bylo možné efektivně bránit rozmnožování Legionelly, jsou u ohřívačů pitné vody s cirkulací, které jsou často používány ve velkých budovách, jasně stanoveny teploty prostřednictvím odkazu na dané zákony v předpisu pro pitnou vodu: Na odtoku z ohřívače musí teplota dosahovat nejméně 60 °C, zatímco na každém odběrném místě v budově a v odtoku cirkulace musí být teplota vody po vypuštění 3 litrů minimálně 55 °C. Systém je bezpečný, pokud je zároveň zajištěn řádný provoz na každém odběrném místě po nejpozději 72 hodinách.

Kontrolní parametry pro systematickou kontrolu z důvodu prokazování bezvadného stavu při předávání / kolaudaci (přenesení zodpovědnosti)

Výtažek z tabulky 1 VDI 6023 list 1.
Kontrolní parametry Požadavky
Teplota studené pitné vody maximálně 25 °C po vypuštění 3l, měřeno v 250 ml v odměrce
Teplota ohřáté pitné vody dle DVGW W 551 (A) po vypuštění 3l, měřeno v 250 ml v odměrce
Počet kolonií, určování dle § 15 odst. 1c TrinkwV dle TrinkwV, příloha 3 část 1

DIN 1988-200 pro decentrální ohřívače pitné vody

K decentrálním ohřívačům pitné vody existují definice v kapitole 9.7.2.4 normy DIN 1988-200. O nich je však nutné pochybovat z hygienických důvodů. Týká se to především bytového hospodářství. Protože norma DIN 1988-200 stanovuje: „Decentrální průtokové ohřívače pitné vody mohou být provozovány bez požadavků, pokud objem vody ve vedení za ohřívačem nepřekročí 3 l.“ Zde je tedy normativně možné libovolně stanovit teplotu teplé vody, povinnost pravidelné výměny vody na všech odběrných místech však zůstává zachována!

Samozřejmě nemohli tvůrci předpisu v daném okamžiku tušit, co může tento výrok zapříčinit v souvislosti se zavedením obecné povinnosti kontrol přítomnosti legionelly. Protože tato norma vešla v platnost krátce před dokončením nového předpisu pro pitnou vodu v roce 2011 (zde najdete informace o aktuálním německém předpisu pro pitnou vodu TrinkwV). Poprvé bylo stanoveno, že například u obytných budov s více než 2 bytovými jednotkami a centrálním zařízením na ohřev pitné vody musí být provedena kontrola přítomnosti Legionelly nejpozději do 31.12.2013 - a následně pak každé tři roky. Z toho navíc vyplývá, že byty s decentrálními ohřívači pitné vody nepodléhají kontrolní povinnosti. Mylně byla tato zařízení chápána jako obecně bezpečná - což však Spolkový úřad pro životní prostředí opravil vyjádřením z roku 2018.

Nebezpečí Legionelly přes chybějící kontrolní povinnost

Mnoho provozovatelů vychází z toho, že chybějící kontrolní povinnost u rodinných domů s jednou a dvěma bytovými jednotkami a v bytových budovách s decentrálními ohřívači pitné vody znamená v podstatě hygienicky bezpečný rozvod pitné vody.

To může, ale nemusí nutně být pravda. Zde se nemůžeme zabývat všemi druhy různých konstrukcí a provozních systémů decentrálních ohřívačů pitné vody, přestože i to má významný vliv na hygienickou bezpečnost těchto přístrojů. Příklad z praxe: Decentrální tepelný ohřívač, kterým permanentně protéká malé množství vody do topení, se určitě hůř ověřuje po hygienické stránce, než deskový výměník tepla, kterým protéká voda do topení pouze v případě potřeby a který navíc rychle vychladne, protože výrobce z tohoto důvodu nepoužil u tohoto dílu tepelnou izolaci. Existují navíc velké rozdíly u přípojek studené vody a rozvodů přívodu studené vody v přístroji. V přístroji zabudovaný vodoměr měřící studenou vodu a jednodílné kusy, kde se setkávají vedení studené a teplé vody, spíš není optimální, protože se přitom může studená voda nepřijatelně ohřívat. Následně se mohou Legionelly nadměrně rozmnožit nejet v nedostatečně ohřáté teplé pitné vodě (PWH), ale také ve studené pitné vodě (PWC). Takže je lepší vodoměr montovat v určité vzdálenosti od přístroje.

Dalším rizikovým faktorem u decentrálních ohřívačů pitné vody je, když se studená pitná voda (PWC) v budově nadměrně ohřeje nad 25 °C o přilehlé vedení topení, čímž se již v centrálních částech rozvodu pitné vody nadměrně rozmnoží Legionelly ve studené vodě. Protože tyto bakterie se zcela neumrtví v deskovém výměníku tepla decentrálního ohřívače pitné vody. Důvodem je příliš krátká kontaktní doba pitné vody s horkými povrchy v deskovém výměníku tepla. I při 60 °C by bylo potřeba, aby kontaktní doba trvala cca 30 minut!

Shrnutí

Legionelly se mohou nadměrně rozmnožovat i v malých systémech, které nepodléhají kontrolní povinnosti, nebo v decentrálních ohřívačích pitné vody, přestože odpovídají všeobecně uznávaným pravidlům techniky. Zvlášť požadované teploty dle DIN 1988-200, kapitola 9.7.2.4 „Decentrální ohřívače pitné vody“, musí být brány s rezervou a zdají se být z důvodu aktuálních zkušeností z praxe zastaralé. Jaká opatření mohou využít majitelé a provozovatelé budov s decentrálními ohřívači pitné vody, aby efektivně ochránili uživatele, si můžete přečíst v 2. části na téma Ohřívače pitné vody.

Související témata