Zabránit legionelle: Tipy na zabránění zvýšených hodnot legionelly.
Čas k přečtení 6 minuty
Jak je možné chránit domovní technické rozvody pitné vody před kritickým rozmnožením legionelly? Jaká řešení existují pro efektivní provoz a zachování kvality vody? Dr. Peter Arens, odborník na hygienu od společnosti SCHELL, a Markus Mohr, projektant/řemeslník pověřený prodejce, dávají v rozhovoru tipy, co by měl projektant zohlednit po stránce hygieny pitné vody.
Jaké požadavky je nutné dodržet s ohledem na řádný provoz rozvodu pitné vody?
Dr. Peter Arens: Nejdůležitější požadavek vyplývá z § 17 německého zákona o pitné vodě: Provozovatelé budov musí zajistit pravidelnou výměnu vody na všech odběrných místech, a sice pokud možno pomocí používání vody. V případě přestávek používání delších než 72 hodin musí probíhat výměna vody buď manuálně nebo automaticky, aby bylo možné zachovat kvalitu pitné vody. Dva další předpoklady pro bezvadnou pitnou vodu jsou: Studená pitná voda nesmí trvale překročit teplotu 25 stupňů (PWC ≤ 25°C) a teplá pitná voda musí mít minimální teplotu 55 stupňů (PWH ≥ 55°C).
Co je nutné zohlednit při plánování, aby byl rozvod pitné vody co možná nejbezpečnější?
Dr. Peter Arens: Již při plánování a montáži rozvodu pitné vody je nutné dodržovat ustanovení dle VDI 6023 strana 1, které poukazuje na co možná nejnižší objemem vody, tedy co ‚nejštíhlejší‘ rozvod. Pouze takto je u pozdějšího provozu bez zvláštních opatření zajištěna častá výměna vody přes všechna odběrná místa. Protože je z hygienických důvodů předpisem vyžadována výměna vody u všech odběrných míst, doporučuji, opět častěji využívat rozvody s T-kusem a naplánovat co nejméně odběrných míst. To podstatně sníží investiční náklady. Navíc je z energetických důvodů nutné kriticky zvážit rozvody s klasickou cirkulací. Ty mají ve srovnání s rozvody s T-kusem a řadovými rozvody víc než dvojitý povrch, na kterém dochází ke zbytečným ztrátám tepla při cirkulaci a zároveň kriticky ohřívají studenou vodu. Následkem jsou již přežitá velká množství proplachovací vody. Cílem tedy je: co možná nejmenší objem vody umožňující co největší výměnu vody při normálním provozu a z energetických a hygienických důvodů co nejmenší povrchové plochy. Takto jsou již od začátku hygiena pitné vody, úspora energie a vody v rovnováze – a to platí i pro proplachy usazené vody z důvodu přerušení provozu.
Jakými opatřeními může provozovatel budovy zajistit zachování kvality pitné vody?
Dr. Peter Arens: Ideálním řešením jsou oddělené šachty pro vedení teplé a studené vody – zcela jednoznačné zadání pro architekty, které však investoři udělují příliš zřídka, protože v této fázi ještě nemyslí na provozní náklady. Pouze takto lze docílit požadovanou max. teplotu 25 stupňů u studených vedení i během horkých letních dnů bez chladicích opatření. Je výhodné včas provést rozhovory mezi investory a projektanty, aby projektant věděl, ve kterých prostorách budovy bude nutné počítat s přestávkami používání. Projektant pak přímo může vypracovat plány proplachů a zadat je do provozní knihy. Protože při rozhodování, které produkty budou používány, by měly být vždy zohledněny také provozní náklady. A v tomto ohledu jsou automatické proplachy podstatně efektivnější než manuální, takže se vyšší pořizovací náklady rychle amortizují.
Markus Mohr: Bohužel dochází v praxi k těmto vlastně důležitým a výhodným konzultacím, které jsou požadovány také v VDI 6023, velmi zřídka. Často jsem se setkal s tím, že byla budova naplánována a zrealizována, a pozdější užívání neodpovídalo resp. již neodpovídalo plánu.
V čem jsou podle vašich zkušeností největší informační nedostatky na straně provozovatele?
Markus Mohr: V případě tématu hygieny pitné vody zažívám u všech zúčastněných základní senzibilitu. Ovšem technická pravidla poskytují pouze hrubý rámec pro realizaci a popisují cíle. Jak cílů dosáhnout je však z velké části na zúčastněných. Proto stále znovu zažívám nepoměr mezi platnými normami a adekvátní, logickou realizací. Mnoho provozovatelů navíc sleduje pouze investiční náklady a rozhoduje se proto proti elektronickým armaturám s funkčností hospodaření s vodou. Možnost ušetřit vodu pomocí armatur řízených elektronicky – až 70 % ve srovnání s běžnými pákovými směšovacími bateriemi – a přesto zachovávat kvalitu pitné vody často není známá. To se vymstí později, když provozní náklady stoupají kvůli ručnímu proplachu usazené vody – a sice trvale, zatímco mírně vyšší investiční náklady do systému hospodaření s vodou, který umožňuje automatický proplach usazené vody, jsou pouze jednorázové a velmi rychle se vyplatí. U aktivního provozu přispívají často nesprávně pochopené koncepce na úsporu energie a vody k tomu, že trpí kvalita pitné vody. Dochází tak dočasně ke snížení teplot PWH a provádění příliš malých proplachů ve velkých proplachovacích intervalech. Ruční proplach často nevytváří požadovaný objemový proud, protože chybí spolupracovníci, kteří by pomohli otevřít požadovaný počet armatur současně.
Jak se vám daří vysvětlovat téma hygieny pitné vody?
Markus Mohr: Pomocí přímého kontaktu a poradenství se pokouším odbourávat veškeré předsudky vůči systému hospodaření s vodou již ve fázi plánování. Předvádím, jak funguje automatizovaný proplach pomocí systému SWS pro hospodaření s vodou od SCHELL u každého odběrného místa, jak je požadováno dle VDI 6023. A upozorňuji na to, jak elektronicky řízené armatury umožňují hospodárný a hygienický provoz rozvodu pitné vody. Později na stavbě poskytuji různé vhodné tipy. Na závěr pak kolega uvede společně se zákazníkem systém hospodaření s vodou do provozu v místě instalace.
Jaké chyby podle vás nejčastěji vedou v praxi ke kritickému rozmnožení legionelly?
Markus Mohr: Příčiny chyb jsou různé. Často to jsou maličkosti, např. armatura v místě pro uklízecí prostředky, která již není manuálně proplachována, protože před ni někdo postavil vozík na čištění, nebo nepoužívaná sprcha v šatně spolupracovníka, protože spolupracovník byl tři týdny na dovolené. Představte si umyvadlovou armaturu ve školní třídě, která během prázdnin zůstává bez používání. Stagnace následkem nevyužívaných odběrných míst a nedostatečné výměně vody – nejde tedy o „řádný provoz“ – a navíc kritické teploty jsou hlavní příčinou pro kritické rozmnožování legionelly.
Dr. Peter Arens: Pomocí teplotní senzorů lze Facility Manager včas a na dálku zjistit odchylky od požadovaných teplot PWC a PWH. Takto může vždy včas zasáhnout. Pomocí plánu zabezpečení vody, jako již byl představen na UBA v roce 2020, má být v budoucnu nahrazen čistě reaktivní postup v boji proti legionellám postupem preventivním. Chrání to uživatele a provozovateli ušetří vysoké náklady za analýzu rizik, která je velmi náročná, protože musí být celý rozvod zkontrolován ohledně dodržování obecně platných pravidel techniky.
V mnoha případech se k zachování kvality pitné vody využívají proplachové stanice. Jak byste je zhodnotil?
Dr. Peter Arens: Z mého pohledu jsou v současné době proplachové stanice zbytečné, protože je stejně nezbytné provádět výměnu vody u každého odběrného místa a proto jsou rozvody s T-kusy a ve zvláštních případech řadová vedení nejlepší volbou. Navíc jsou proplachové stanice podstatně dražší než jedna nebo dvě armatury se stejným průtokovým výkonem a vyžadují navíc zbytečnou přípojku vody a odtoku. Uspořenou investiční a instalační částku lze použít na systém pro hospodaření s vodou, pomocí kterého lze trvale snížit provozní náklady.
Markus Mohr: U proplachovacích stanic musí být všechny přípojky vybroušené. Takto se často zbytečně zvětšuje síť rozvodu a povrch potrubí. Zvyšují se tak nejen náklady na materiál a montáž, ale také objem proplachu. Koncový proplach na již existující armatuře nebo na splachovací nádrži MONTUS Flow centrálně řízené systémem SWS pro hospodaření s vodou od SCHELL umožňuje štíhlý rozvod se systémem pro všechna odběrná místa. Správce objektů tak má jen jeden systém, se kterým pracuje a ve kterém se musí vyznat. Již nepotřebuje další nastavovací přístroj a všechny důležité parametry lze zjistit na jedné obrazovce.
Jaké tipy byste na konec dal projektantům při koncipování bezpečného rozvodu pitné vody?
Dr. Peter Arens: Projektant by měl hned o začátku vyhledávat dialog s investorem. Kniha k místnosti dle VDI 3810 strana 2/VDI 6023 strana 3 představuje vhodný instrument pro koncipování rozhovoru, aby bylo možné zjistit bližší informace o jeho požadované výbavě a možných přerušeních používání. Podle toho je pak možné vypracovat nabídku vč. plánů proplachu. Měl by také zaintegrovat zřízení míst pro odběr vzorků – nařízení o pitné vodě to předepisuje, ale mnozí provozovatelé to neví. Jeho nabídka by neměla obsahovat jen fungující rozvod pitné vody, ale také podstatné pokyny pro hygienický provoz.
Markus Mohr: To mohu pouze podtrhnout: Průběžné provozní náklady by měly být nutně zobrazeny také v nabídce, aby bylo možné provozovat rozvod pitné vody efektivně a hospodárně a zároveň dle hygienických požadavků.